Největší konkurencí sociálních služeb nejsou jiné organizace

Je jí lhostejnost

Když se řekne konkurence, většina lidí si představí jinou organizaci.

Jiného poskytovatele.

Jiný domov.

Jinou službu.

Jenže skutečný soupeř je úplně někde jinde.

Je to lhostejnost.

Lhostejnost společnosti.

Lhostejnost médií.

Lhostejnost nás samotných.

Když o své práci nemluvíme

V sociálních službách často slýcháme větu:

"My nejsme od reklamy."

Souhlasím.

Nejsme.

Ale jsme odpovědní za to, aby lidé věděli, co děláme.

Protože pokud svůj příběh nevyprávíme my, vypráví ho někdo jiný.

A často jen ve chvíli, kdy se něco nepovede.

Pak veřejnost získá pocit, že sociální služby jsou jen problémy.

Jen kontroly.

Jen stížnosti.

Jen krize.

To není pravda.

Dobro není samozřejmost

Každý den vznikají stovky krásných příběhů.

Klient se naučí znovu cestovat autobusem.

Senior se po měsících usměje.

Rodina získá klid.

Zaměstnanec udělá něco navíc.

To nejsou maličkosti.

To jsou důvody, proč naše práce existuje.

Jen jsme si zvykli je nevyprávět.

Vidět dobro neznamená přehlížet problémy

Naopak.

Znamená mít odvahu mluvit o obojím.

O tom, co se povedlo.

I o tom, co příště chceme udělat lépe.

Důvěra totiž nevzniká dokonalostí.

Vzniká otevřeností.

Každý může být ambasadorem

Nemusíte být ředitel.

Ani vedoucí.

Ani marketingový pracovník.

Stačí být člověkem, který jednou za čas ukáže, proč má jeho práce smysl.

Jedna fotografie.

Jedna věta.

Jedna zkušenost.

Jedno poděkování.

Právě tak vzniká obraz sociálních služeb.

Ne velkými kampaněmi.

Ale tisíci malých příběhů.

Výzva

Zkuste dnes udělat jednu věc.

Poděkujte kolegovi.

Řekněte veřejně něco, co se povedlo.

Ukažte jeden příběh.

Možná tím nezměníte celý svět.

Ale někomu změníte pohled na sociální služby.

A někdy právě to stačí.

Největší změny nezačínají revolucí. Začínají tím, že se rozhodneme přestat být neviditelní.