Čí je to vlastně domov?

Když transformace nekončí přestěhováním

Aleš Urban | Vidět dobro

Představte si, že přijdete domů.

Chcete si uvařit kávu. Sednout si k televizi. Možná si dát něco dobrého k večeři. Nebo prostě nedělat vůbec nic.

Jenže někdo vám oznámí, že káva se podává až ve tři hodiny. Televize se vypíná v devět. Večeře je naplánovaná a změnit ji nelze.

A pokud chcete někam odejít, musíte to nejdříve oznámit pracovníkovi.

Zvláštní představa?

Pro většinu z nás určitě.

Přitom v některých sociálních službách mohou podobné situace stále tvořit běžnou součást života.

A právě proto bych chtěl otevřít jednu jednoduchou otázku.

Čí je to vlastně domov?

Krásný dům ještě neznamená skutečný domov

Transformace sociálních služeb patří mezi nejvýznamnější změny, kterými náš obor prochází.

Velkokapacitní zařízení postupně nahrazují menší domácnosti. Lidé získávají vlastní pokoje, více soukromí a možnost žít v běžném prostředí.

To je bezpochyby správný směr.

Jenže transformace není pouze stavební projekt.

Můžeme postavit krásný dům.

Pořídit moderní kuchyň.

Vybavit pokoje podle přání klientů.

Vytvořit příjemnou zahradu.

A přesto v takovém domově může dál fungovat institucionální způsob života.

Protože skutečná transformace nezačíná změnou adresy.

Začíná změnou toho, kdo rozhoduje.

Kdo určuje pravidla každodenního života?

Zkusme si představit obyčejné ráno v komunitní domácnosti.

Jeden člověk chce vstávat v šest.

Druhý v devět.

Třetí by nejraději zůstal v posteli ještě déle.

Jeden chce snídat společně.

Druhý si chce připravit jídlo sám.

A třetí dnes nemá na snídani chuť.

Co uděláme?

Přizpůsobíme život lidí provozu?

Nebo se pokusíme přizpůsobit podporu jejich potřebám?

Samozřejmě existují organizační, personální a bezpečnostní limity.

Některé situace vyžadují společnou domluvu. Některé potřeby nelze naplnit okamžitě.

Ale právě v těchto každodenních rozhodnutích se ukazuje skutečná kvalita sociální služby.

Individuální přístup není jen dokument. Je to způsob každodenního jednání.

Návštěva, nebo zaměstnanec v cizím domově?

Zkusme se podívat na celou situaci ještě z jiného úhlu.

Pracovník přichází do domácnosti klienta.

Má své pracovní povinnosti.

Má odpovědnost za poskytovanou podporu.

Ale zároveň vstupuje do prostoru, který je pro druhého člověka domovem.

A to by mělo ovlivňovat jeho chování.

Klepeme před vstupem do pokoje?

Respektujeme osobní věci?

Ptáme se, než něco přemístíme?

Umožňujeme člověku rozhodovat o návštěvách?

Respektujeme, že někdy nechce společnost?

Jsou to drobnosti.

Ale právě z nich se skládá pocit domova.

Představme si, že by někdo přišel do našeho bytu a bez zeptání nám přerovnal skříň.

Možná by to myslel dobře.

Možná by byl přesvědčený, že takhle je to praktičtější.

Ale jak bychom se cítili?

V sociálních službách bychom měli být stejně citliví.

Bezpečí nesmí automaticky znamenat zákaz

Jedním z nejnáročnějších témat je práce s rizikem.

Člověk chce jít sám nakoupit.

Chce si připravit jídlo.

Chce cestovat.

Chce se setkat s někým, koho pracovníci příliš neznají.

A my někdy jako první vidíme rizika.

Co když se ztratí?

Co když se spálí?

Co když udělá špatné rozhodnutí?

Tyto obavy mohou být oprávněné.

Ale naším úkolem není automaticky odstranit veškeré riziko ze života člověka.

Naším úkolem je rizika odborně vyhodnocovat, hledat přiměřená opatření a podporovat člověka v rozhodování.

Protože život bez jakéhokoliv rizika by byl také životem bez mnoha příležitostí.

Podpora samostatnosti někdy znamená přijmout, že člověk může udělat rozhodnutí, se kterým nesouhlasíme.

Pravidla domácnosti mají chránit soužití, ne pohodlí provozu

Každá domácnost potřebuje určitá pravidla.

Zvlášť pokud v ní žije více lidí.

Je potřeba respektovat soukromí, bezpečí a práva ostatních.

Ale měli bychom rozlišovat mezi pravidly, která chrání společné soužití, a pravidly, která vznikla pouze kvůli organizačnímu pohodlí.

Například společná dohoda o nočním klidu může být zcela přirozená.

Ale automatické určování času, kdy musí všichni klienti ulehnout, už představuje něco jiného.

Stejně tak může být nutné plánovat podporu při přípravě jídla.

To však nemusí znamenat, že všichni musí jíst ve stejnou dobu.

Domácnost není oddělení. A klient není součást provozního harmonogramu.

Změna musí začít také u zaměstnanců

Transformace klade velké nároky na pracovníky.

Nestačí změnit pracovní prostředí.

Je potřeba změnit také způsob uvažování.

Pracovník už nemá být především tím, kdo organizuje den ostatním.

Má být člověkem, který poskytuje podporu při uskutečňování jejich vlastních rozhodnutí.

To může být náročné.

Vyžaduje to trpělivost.

Schopnost komunikace.

Respektování odlišných přání.

A někdy také ochotu připustit, že naše představa správného života není jediná možná.

Právě proto je důležitá podpora vedoucích pracovníků.

Pokud vedení očekává pouze dokonale organizovaný provoz, těžko může současně požadovat maximální individualizaci.

Kultura organizace se totiž promítá do života klientů.

Jak poznáme, že se transformace skutečně podařila?

Možná bychom si měli méně často klást otázku, kolik jsme vybudovali nových domácností.

A častěji se ptát na něco jiného.

Mají lidé více možností rozhodovat?

Mohou žít podle vlastních zvyklostí?

Mají dostatek soukromí?

Mohou udržovat vztahy s lidmi mimo službu?

Mohou si vybírat, jak budou trávit svůj čas?

A především:

Cítí se skutečně doma?

Protože právě odpovědi na tyto otázky ukazují, zda se změnila nejen budova, ale také samotná podstata poskytované podpory.

Čí je to tedy domov?

Když přemýšlím o budoucnosti sociálních služeb, vracím se k jedné jednoduché myšlence.

Neměli bychom vytvářet dokonale fungující domácnosti pro zaměstnance.

Měli bychom vytvářet podmínky pro dobrý život lidí, kteří v nich bydlí.

Samozřejmě s odbornou podporou.

S odpovědností.

S respektováním bezpečnosti a práv všech zúčastněných.

Ale především s vědomím, že člověk využívající sociální službu neztrácí právo žít svůj vlastní život.

Až tedy příště vstoupíme do některé z našich domácností, zkusme si položit otázku:

Kdybych tady bydlel já, cítil bych se opravdu doma?

Možná právě odpověď na tuto otázku nám řekne o kvalitě služby více než desítky stran dokumentace.